Vysílání Českého rozhlasu do zahraničí 
1-12-2020, 23:32 UTC
65 LET RADIA PRAHA
  Pražské jaro

Druhá polovina 60. let je označována jako období tání, období postupné liberalizace. Jejími nositeli byla část komunistických politiků a především média. Reformní duch zavládl i v Československém rozhlase.

Redaktorka Olga Szántová "Atmosféra byla určitě uvolněnější", vzpomíná publicista Jiří Hanák, který v 60. letech pracoval jako komentátor Radia Praha. "Promítalo se to hlavně do centrálně vyráběných pořadů, kdy jsme mohli vylíčit situaci v Československu takovou, jaká skutečně byla. Ovlivnilo to samozřejmě i naše zahraničně politické komentáře." Olga Szántová, která v 60. letech pracovala jako redaktorka v americké redakci, má podobné vzpomínky: "Jisté uvolnění nastalo a projevilo se hlavně v pořadech o Československu, které jsme jako jazykové redakce přebírali nebo které byly zasílány do zahraničí. Ruský rozhlas dokonce tyto pořady v osmašedesátém roce odmítal vysílat. Práce nás tehdy bavila, byla různorodá, hodně se jezdilo natáčet do terénu. Je ale nutné říci, že styl práce se příliš nezměnil. Všechny texty museli schválit vedoucí redakcí a pak se s nimi šlo za pracovníky Hlavní správy tiskového dozoru. Ti na ně dávali razítko HSTD. Bylo to až úsměvné, protože tito lidé často neuměli cizí jazyky, ale bez razítka nebylo možné text odvysílat. I přesto fungovala silná autocenzura. Velmi přesně jsme věděli, co si můžeme dovolit napsat a vysílat. Cenzura ve stylu HSTD byla zrušena až v osmašedesátém. Po porážce Pražského začali texty znovu schvalovat nově dosazení vedoucí redakcí. To už jsem ale příliš nezažila, protože mě brzy po osmašedesátém vyhodili."

Okolí Československého rozhlasu v srpnu 1968 Pražské jaro ukončil vstup vojsk Varšavské smlouvy do Československa v noci na 21. srpna 1968. Jak vzpomíná někdejší redaktorka americké redakce Cecile Křížová, všechno začalo 21. srpna ráno: "Byla jsem jednou z těch šťastných, kdo se tehdy dostali do rozhlasu, pražské ulice i některé mosty byly zabarikádované. Odvysílala jsem zprávy o násilném vstupu vojsk Varšavské smlouvy, která nikdo nezval, a předala slovo francouzskému kolegovi. Najednou se otevřely dveře studia, objevil se vysoký zaprášený voják, namířil na mě samopal a řekl: Von ! Odpověděla jsem mu, že jsem stejně na odchodu. Tím to skončila moje devatenáctiletá práce v Radiu Praha. Měla jsem připravený rozhovor s americkou herečkou Shirley Templovou, který jsem natočila den předtím. Ten jsem už nikdy neodvysílala. Brzy nato jsem odjela do Spojených států."

V srpnu 1968 se téměř identicky opakovala situace z května 1945. 21. srpna ráno bylo odvysíláno prohlášení předsednictva Ústředního výboru Komunistické strany Československa, odmítající vstup vojsk Varšavské smlouvy na československé území. Před budovou rozhlasu se začaly shromažďovat Pražané a došlo k násilí, které si vyžádalo několik obětí. Poničené fasády okolních domů dodnes připomínají řádění sovětských vojáků. V 8 hodin ráno sovětští vojáci budovu rozhlasu obsadili. Vysílání v řádných studiích bylo zastaveno, ale podařilo se jej obnovit ze studií, která sovětští vojáci nevypátrali. Následující den bylo vysílání přeneseno mimo hlavní budovu Československého rozhlasu. Tak vysílalo i Radio Praha. Vysílání bylo omezeno na desetiminutové zpravodajské relace v češtině/slovenštině, angličtině, němčině, francouzštině a španělštině. Toto utajené vysílání trvalo až do 9. září, kdy sovětští vojáci opustili hlavní rozhlasovou budovu a vysílání se mohlo vrátit do řádných studií.


Zpět na obsah