Jan Evangelista Purkyně

Jan Evangelista Purkyně se narodil 18. prosince 1787 v Libochovicích. V jedenácti odešel za vzděláním k piaristům. Ve dvaceti však z řádu odešel a živil se jako vychovatel v urozených rodinách a jeden ze zaměstnavatelů ho usměrnil k lékařství. Doktorskou práci O zření v ohledu subjektivním obhájil roku 1818 a stal se asistentem na pražské lékařské fakultě. Pro vlastenecké názory se ale marně ucházel o profesuru. Na přímluvu Goethovu byl angažován na univerzitu do tehdy pruské Vratislavi. Tam roku 1832 získal výkonný mikroskop, dogmatický přístup nahradil experimentálním. Svůj nejvýznamnější objev prezentoval Purkyně na sjezdu německých přírodovědců a lékařů v Praze roku 1837, kde mezi prvními na světě přisoudil buňkám jejich stěžejní význam pro život, formuloval buněčnou teorii.

Ve Vratislavi odváděl tvrdou badatelskou práci, která z něj činí zřejmě nejfrekventovanějšího eponyma české vědy: Purkyňova vlákna v srdci, Purkyňovy buňky v mozečku a řada dalších po něm nazvaných útvarů a jevů.

Roku 1850 se Purkyně vrátil na pražskou lékařskou fakultu. Založil fyziologický ústav, nicméně nad výzkumem už převládala činnost organizační a buditelská. O roku 1853 vydával přírodovědný časopis Živa, který vychází dodnes. Stal se členem londýnské Královské společnosti, vídeňské a pařížské akademie věd, poslancem zemského sněmu, nositelem Leopoldova rytířského řádu.

Purkyněho lze považovat i za průkopníka v oblasti animovaného filmu. V roce 1861 nechal podle svých nákresů vyrobit kotouč zobrazující animovanou sekvenci práce lidského srdce. Je to první známý případ užití této techniky pro výuku vědeckého oboru.

Zemřel 28. července 1869 v Praze a je pochován na vyšehradském Slavíně.

Subjektivní zrakové jevy (1818-1825)

Postup objektivního vyšetřování oka (1823)

Využití reflexních obrázků k měření zakřivení rohovky. Ukázal i možnost pozorování očního pozadí zaživa.

Vyšetřování kožního povrchu (1823)

Purkyně popsal typy kreseb kožních lišt (základ daktyloskopie), pozoroval kožní kapiláry in vivo.

Fyziologická praxe (1823)

Zdůraznil význam konstituce v lékařství, s níž souvisí rozdíly i mezi zdravými jedinci, a nutnost individualizace ve vyšetřování a v posuzování nemocných.

Závrať, držení těla, udržení rovnováhy (1820-1827)

Zkoušení léků - fyziologická farmakologie (1820-1829)

Purkyně začal již jako medik zkoušet účinky léků sám na sobě. Zdůraznil význam pokusu na vlastním těle na rozdíl od pokusu na zvířeti, zvláště u léků, které působí na psychické a smyslové funkce.

Studie sluchu (1824-1826)

Vývoj slepičího vejce před líhnutím (1825-1830)

Ústrojnost rostlin (1828-1830)

Fyziologie lidské mluvy (1827-1865)

Purkyně rozlišil fonační ústrojí (hrtan) od rezonančních prostor. Pokusil se o třídění hlásek z hlediska artikulačního a akustického na základě pokusů konaných na sobě samém. Načrtl možnosti využití získaných poznatků ke zdokonalení řeči a napravování řečových vad. Napsal práci z oboru fonetiky, jejíž rukopis se ztratil v berlínské akademii a byl nalezen až v roce 1960.

Vnímání prostoru a pohybu (1827-1853)

Purkyně rozlišil subjektivní a objektivní zrakový prostor. Znázornil pohyb pomocí tzv. kinesiskopu, který sám dále zdokonaloval (předchůdce kinematografu).

Mikroskopická skladba živočišných tkání (1832-1845)

Purkyně popsal analogii v elementární skladbě zvířat a rostlin: u zvířat to jsou "zrnéčka s jádrem bez zvláštní membrány", u rostlin pak "buňky opatřené zřetelnou buněčnou membránou" (1837). Jako první používá Purkyně termínů "základní hmota" (1834) a "protoplasma" (1839).

Embryologie (1825-1837)

Identifikoval jádro savčího vajíčka s vesicula germinativa vajíčka ptačího.

Studoval mikroskopický vývoj kostí, zubů a pohlavních orgánů.

Řasinkový pohyb (1833-1836)

Trávení in vitro (1835-1837)

J.E.Purkyně identifikoval jako hlavní látku podporující trávení kyselinu chlorovodíkovou (solnou, HCl).

Funkční morfologie (1839-1845)

Mezi hlavní Purkyňovy práce patří studium průběhu svalových vláken v srdci a v děloze (těhotné i netěhotné) s ohledem na mechanický účinek jejich stahu a objev zvláštního druhu vláken v srdci pod endokardem.

Oběh krve a dýchání (1843-1845)

Purkyně popsal princip, jakým v srdci probíhá sání krve