Vysílání Českého rozhlasu do zahraničí 
16-1-2021, 12:47 UTC
Projekty
 Autor:
Muzikanti, co ‚sekaj latinu‘
Autor: Roman Casado
Latinskoamerická rytmy ovlivnila mnoho českých hudebníků. Od křehkých komorních písní Marty Töpfer až po hřmotné skladby mnohohlavých uskupení jako Yo Yo Band či Laura a její tygři, které využívají na maximum svých zvukových dispozic a kombinují taneční latino rytmy mimo jiné s reggae, soulem, funky a rhythm & blues.
Jednou z největších propagátorek latinskoamerické muziky v Čechách byla Zuzana Navarová. Zpěvačka, skladatelka a textařka, která bohužel zemřela v roce 2004, vystudovala španělštinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V roce 1980 začala vystupovat se skupinou Nerez, jež bývá řazena mezi folkové kapely. Hranice tohoto žánru však dalece přesahovala a byla ovlivněná i latinskoamerickou hudbou, které Zuzana Navarová zcela propadla. V roce 1992 natočila své první sólové album nazvané Caribe, na kterém popustila uzdu své vášni naplno, a na nějž nazpívala jedenáct písní od předních latinskoamerických autorů. V roce 1993 se Zuzana Navarová seznámila s kolumbijským kytaristou Ivánem Gutiérrezem. Spolu s ním, a s baskytaristou Karlem Cábou, rok nato založili kapelu Tres, což znamená ‚tři‘, a za další rok vydali stejnojmennou desku. Poté se stal její krásně zbarvený alt poznávacím znamením kapely KOA, se kterou natočila celkem pět alb. V roce 2004 Zuzana Navarová zemřela ve věku pětačtyřiceti let na rakovinu, která ji spolu s cirhózou jater sužovala několik let. Zpráva o její smrti zasáhla hudební veřejnost jako blesk, neboť zpěvačka se snažila držet svůj zdravotní stav v tajnosti a koncertovala ještě měsíc před svou smrtí. Píseñ Lajla Tov (Dobrou noc), nahrála se skupinou KOA na Zelené album v roce 2000.


Jak již bylo řečeno, Zuzana Navarová od roku 1993 úzce spolupracovala s kytaristou Ivánem Gutiérrezem. Když přišel tento v New Yorku narozený Kolumbijec do Prahy, sháněl někoho, s kým by mohl hrát latinskoamerickou hudbu. Oslovil tedy zpěvačku, která právě vydala svou desku Caribe. Oba hudebníci si padli do oka a od té doby spolu hráli skoro sedm let. Nejprve ve skupině Tres a poté v kapele KOA, která vystupuje dodnes. Iván s touto formací nahrál dvě desky – Skleněnou vrbu a zmíněné Zelené album – a v roce 2000 odjel hledat inspiraci do Španělska. Po třech letech strávených na Iberském poloostrově se vrátil do Čech, založil kapelu Madera a o dva roky později s ní vydal stejnojmenné album. Madera znamená španělsky ‚dřevo‘. Kapela si zvolila tento název, poněvadž dřevo je přírodní materiál, který je tvrdý a má sílu, ale zároveñ také dýchá. „Navíc instrumenty, které používáme, jsou ze dřeva“, vysvětluje kytarista vznik jména své skupiny, která nahrála na svou prvotinu dvanáct skladeb. Mezi nimi i píseñ Cara en un Sueño, neboli ‚Tvář ve snu‘.


Zatímco Iván Gutiérrez je Kolumbijec šiřící latinskoamerickou hudbu v České republice, Marta Töpferová je Češka žijící v USA, která se s hudbou ovlivněnou latino rytmy snaží prosadit v zahraničí. Dcera herce a senátora Tomáše Töpfera, jež do Spojených států emigrovala s matkou a sestrou v roce 1987 ve svých jedenácti letech, ve své rodné zemi příliš známá není, nicméně ve světě už si vydobyla díky své tvorbě velmi slušnou pozici. I když v roce 2002 natočila desku obsahující české, moravské a slovenské písně, v jejím repertoáru převažují skladby zpívané španělsky. Zpěvačka a skladatelka žijící v New Yorku již vydala několik autorských desek a dokázala si podmanit publikum v USA, Evropě i Latinské Americe. Strávila také půl roku ve Španělsku. Jeden z nejčtenějších španělských deníků El País o ní v roce 2006 napsal: „Neslýchané, Češka, která zpívá s jemným španělským přízvukem písně vycházející z latinskoamerických rytmů. A nejlepší na tom je, že neinterpretuje otřepaný repertoár nejznámějších latinskoamerických autorů, ale že hraje své vlastní skladby. Marta Töpferová má co říci a její tvorba je příslibem dobré poezie a ještě lepší muziky“. Zaposloucháte-li se do zpěvu Marty Töpferové, která se doprovází na malou čtyřstrunnou latinskoamerickou kytaru ‚cuatro‘, nejspíš byste nehádali, že jde o českou rodačku, která nedávno oslavila třicetiny. Její sytý hlas spíše evokuje představu starší, životem protřelé zpěvačky původem z Latinské Ameriky. Píseñ Semana Azul z desky La Marea je z roku 2005.
Marta Töpfer (Foto: Gilles Larrain, www.martatopferova.cz) Marta Töpfer (Foto: Gilles Larrain, www.martatopferova.cz)


Jestliže hudba Marty Töpferové je spíše komorní a niterná, kapela Yo Yo Band do toho šlape pořádně naplno. Skupina, která míchá latino rytmy s reggae a soulem, vznikla už v roce 1975 původně jako vokální kvarteto. Časem se notně rozrostla. Její plná sestava čítá až devět členů. Vůdčími osobnostmi této formace byli od počátku bratři Richard a Vladimír Tesaříkovi. Když v roce 2003 zpěvák a klávesista Vladimír ve svých pětapadesáti letech zemřel na následky zranění, která si přivodil po pádu z kola, vypadalo to, že kapela svou činnost ukončí. Nakonec se však na žádost fanoušků rozhodla pokračovat v koncertování. Yo Yo Band za svou existenci natočil velké množství písní, které se ve své většině vyznačují taneční hudbou, chytlavými melodiemi a veselými texty. Hudební příznivci žíznící po dobré muzice například velmi dobře vědí, že velbloud, ten se má, neboť „má vždycky plnej hrb, anebo dva“, jak konstatuje jeden ze starých hitů této kapely. Milovníci žen pak nepochybují o tom, že „nejlepší holky jsou z okolí Holopysk“, a že vesnice Pičín, Kozomín a Řitka jsou „skvěle složená kytka“, jak se zpívá v písni Rybitví, která opanovala české hitparády v roce 1993. Členové kapely, která odehrála stovky koncertů doma i v zahraničí, si však nehrají na žádné světáky a bez okolků se ve svých skladbách přiznávají k tomu, že musí žádat manželku o kapesné, a že „když se domů vrací, mají strach, že je žena bací“. Píseñ Tak jsem zvad natočili již v roce 1987.


Yo Yo Band prostřednictvím svých písní promlouvá k posluchačům jako ke starým dobrým známým, to kapela Laura a její tygři si udržuje svým projevem mnohem větší odstup. Oč chladnější je však vizáž zpěvačky stylizované do role ‚femme fatal‘, která je obklopena hudebníky oděnými do typických bílých košilí, černých kalhot, úzkých kravat a slunečních brýlí, o to živočišněji a nespoutaněji působí jejich hudba kombinující latino rytmy s rockem, rhytm & blues, funky, soulem a jazzem. Skupina, založená již v roce 1985 baskytaristou Karlem Šůchou, klade při koncertech velký důraz též na vizuální stránku své prezentace a záhy se prosadila doma i v zahraničí. Laura debutovala se svými tygry v roce 1988 albem Žár trvá a na přelomu devadesátých let uhranula publikum i kritiky. Od té doby odehrála tato formace stovky koncertů a vydala řadu desek. Ovšem zatímco dříve bývala blíže alternativní scéně, postupem času ubrala na své dravosti a vklouzla do vln střednímu proudu. Někteří hudební kritici proto jízlivě poznamenávají, že s tím trvajícím žárem už to není zas tak ‚žhavé‘, a že z něj zbyly spíše jen doutnající uhlíky. Jisté je, že tahle kapela si udržuje vysoký hudební standard, natočila mnoho hitů a stále se snaží naplñovat své heslo „dokud tady budu, nechci poznat nudu“, tak jak to zpívala právě na desce Žár trvá již v roce 1987.


Skupinou Laura a její tygři prošly za dobu její dlouhé existence desítky muzikantů. Mezi mnohými jinými i Daniel Nekonečný, který v roce 1990 založil svou vlastní skupinu Šum svistu. Tento excentrický zpěvák je skutečně nepřehlédnutelným zjevem na české hudební scéně. Pestrobarevné úbory, zářivá saka, třpytky v napomádovaných blond vlasech i na obličeji, květinové věnce kolem krku, klobouky ozdobené banány, to vše tvoří typickou image zpěváka, jenž při koncertech nešetří ohnivými efekty, a jehož vystoupení provází všeobjímající karnevalový rej. Pro jedny je Nekonečný milovaný showman, pro jiné šílenec a výstřední podivín. Taková označení však nemohou stále dobře naloženého zpěváka v žádném případě rozházet, vždyť hudba je především zábava, a on se jí výborně baví. Podle Daniela Nekonečného se bohové planet ve vesmíru domluvili, že se jedna z nich stane sídlem Království rozkoše. Onou vyvolenou planetou se stala Země a Bohové a božstva všech světů pak pověřili právě jeho, aby založil královskou vibrační skupinu, která má za úkol rozšiřovat vibrace, tóny, rytmy a zvuky probouzející u lidí, zvířat a všech bytostí královské rozkoše. Jeho písně povětšinou inspirované brazilskou sambou mívají velmi jednoduché texty. V jednom ze svých hitů například zpívá pouze: „Je mi božsky, když jdu po pláži bosky, jsem bos, a ty jsi bossa nova“. V jiném se pouze dokola ptá: „Pročpak si nezatancovat?“ Jiné své písně pak nazpíval v jazyce, kterým se mluví v Království rozkoše. Skladba Lo-Lo Džama je z desky Tančírna z roku 1993.


Temperamentní hispánské rytmy ovlivnily i tvorbu kapely Temperamento, jejichž hudba učiní tečku za dnešním pořadem. Přestože je tato kapela velmi mladá, zvláště v porovnání s veterány české hudební scény Yo Yo bandem, Laurou a jejími tygry či Šumem svistu, stihla toho už celkem dost. Skupina mixující latino rytmy s hip hopem, vznikla v roce 2005. V témže roce jí otevřelo brány k zářné kariéře vítězství v soutěži Coca Cola Pop Star a od té doby stačila vydat dvě desky. V roce 2006 debutovala s albem, které nazvala Uno momento, a najdete na ní i píseñ Folklórní.


Související články