Vysílání Českého rozhlasu do zahraničí 
25-1-2021, 18:11 UTC
Projekty
 Autor:
Rock z dob komunismu žije dál
Autor: Roman Casado
Většina rockových skupin, jež vznikly v dobách socialistického Československa, byly solí v očích tehdejšího režimu, který se je snažil všemožně likvidovat. Ovšem zatímco komunismus v Československu nepřežil sametovou revoluci v roce 1989, mnoho z těchto kapel hraje dodnes. V tomto díle si můžete poslechnout výběr šesti skupin, jež významným způsobem ovlivnily vývoj české rockové muziky, od undergroundové psychadelické hudby až po punk.
Nejstarší undergroundovou kapelou a nepřítelem socialistického zřízení číslo jedna byla bezesporu kapela The Plastic People of the Universe, která se od svého vzniku v roce 1968 stala symbolem alternativní kultury v tehdejším Československu a mohla veřejně účinkovat pouze na ilegálních soukromých akcích, konaných například na Hrádečku, venkovském sídle Václava Havla a kultovním centrem tehdejšího disentu. Experimentální, psychadelická hudba této kapely je velmi těžko stravitelná. Však také ležela komunistické honoraci řádně v žaludku. V sedmdesátých letech byly její členové perzekuováni, zavíráni do kriminálu a nuceni k emigraci. V roce 1976 bylo několik členů této kapely odsouzeno za protistátní činnost. Protesty proti jejich uvěznění se posléze staly jedním z impulzů pro vznik Charty 77, občanské iniciativy požadující dodržování lidských práv v ČSSR. Komunistický režim zasadil této kapele řadu hlubokých ran, nedokázal ji však nikdy zcela zničit. Skupina prošla od svého vzniku mnohými proměnami, díky své magické síle však žije dodnes. Jedna z jejích nejznámějších skladeb se také nazývá Magické noci, další pozoruhodnou skladbou, které kapelu proslavily, se jmenuje Podivuhodný mandarin.
The Plastic People of the Universe, foto: www.chilyruch.cz The Plastic People of the Universe The Plastic People of the Universe The Plastic People of the Universe The Plastic People of the Universe


Velice blízko ke kapele The Plastic People of the Universe měli i další významní představitelé českého undergroundu tvořící pod názvem Psí vojáci. Skupina, která si zvolila název podle válečného indiánského kmene Čejenů z románu Thomase Bergera Malý velký muž, se poprvé prezentovala v sestavě basa, piano, bicí v roce 1979 na IX. Pražských jazzových dnech. Po koncertě se o Psí vojáky ihned začala zajímat příslušníci státní bezpečnosti a komunistický režim záhy zakázal skupině, vedené zpěvákem a pianistou Filipem Topolem, veřejně vystupovat. Toto jazz rockové trio se tak mohlo prezentovat dlouhou dobu pouze ilegálně. Zahrálo si například před skupinou The Plastic People of the Universe na zmiňovaném Hrádečku u Václava Havla. Od poloviny 80. let pak kapela vystupovala veřejně pod krycím názvem P.V.O., neboli Psí vojáci osobně, ale první desku mohla oficiálně vydat až po roce 1989. Živá vystoupení této formace s divokým, někdy až nepříčetným, Filipem Topolem za pianem bývala velkým zážitkem. Topol hrával na piano tak vehementně, že si kolikrát rozedřel ruce až do krve. Jednu dobu se dokonce říkalo, že si strká mezi klávesy žiletky, aby představením dodal větší šťávu, což však sám označuje za nesmysl s tím, že za krvácení mohla glissanda, neboli přejezdy ruky po klávesách odshora dolů či naopak. Ať už to bylo jakkoli, Žiletky se dostaly alespoñ do názvu jedné z nejznámějších písní této kapely.
Psí vojáci, foto: www.palacakropolis.cz Filip Topol, foto: www.psivojaci.cz


Jazz rockové kořeny měla i další proslulá československá hudební skupina Pražský výběr, která se posléze stala hlavním představitelem tuzemské nové vlny. Klávesista a zpěvák Michael Kocáb a kytarista Michal Pavlíček sestavili kapelu, pro kterou byla charakteristická ironie, nadsázka a recese. Jejich vystoupení, při kterých členové kapely s oblibou používali bizarní převleky, byla značně divoká a často se odehrávala pod policejním dohledem. Není divu, že sama existence této formace komunistické pohlaváry nebývale dráždila a bylo otázkou času, kdy si režim najde vhodnou záminku k tomu, aby ji zakázal. Zákaz nakonec přišel v roce 1983 těsně před vydáním první desky Pražského výběru Straka v hrsti. Přestože nebyla oficiálně vydaná, nahrávka se rychle rozšířila mezi fanoušky díky ilegálním kopiím a zásadním způsobem ovlivnila českou rockovou scénu. Album nakonec oficiálně vyšlo v roce 1986, kdy se také kapela směla vrátit na podia. Nicméně komunistický režim jí uzmul nejlepší léta, kdy se nacházela na tvůrčím vrcholu. Po sametové revoluci v roce 1989 se členové Pražského výběru rozešli a věnovali se sólovým projektům. Michael Kocáb byl dokonce zvolen poslancem a dotáhl do konce odsun sovětských vojsk v roce 1991. Pražský výběr se poté pokusil o comeback ještě dvakrát, ale nikdy už nedokázal překročit svůj vlastní stín vržený Strakou v hrsti. V roce 1997 natočil desku nazvanou „Běr“, která však nijak neoslnila a kvůli věčným neshodám dvou hlavních tahounů kapely Kocába a Pavlíčka se skupina nakonec znovu rozpadla. Prvně jmenovaný muzikant nedávno obnovil její činnost pod názvem Pražský výběr II, který v roce 2007 natočil desku Vymlácený rockový palice a začal znovu koncertovat. Při prosazování svého nového repertoáru to má však velmi těžké, neboť lidé chtějí na koncertech slyšet především staré časem prověřené hity, ke kterým patří například Hrabě X.
Foto: www.prazskyvyber.com Foto: www.prazskyvyber.com


Dalším výrazným představitelem československé nové vlny byla skupina Jasná páka. Ta však hrála mnohem přímočařejší hudbu, bližší klasickému rokenrolu, a měla mnohem punkovější projev, jenž se vyznačoval syrovým zvukem kytar a pištivými hlasy vokalistek. Stejně jako Pražský výběr také Jasnou páku smetla vlna zákazů rockových kapel odstartovaná článkem otištěným v roce 1983 časopisem Tribuna pod názvem „Nová vlna se starým obsahem“, který tehdy zahájil hon na rockové čarodějnice. Kapely v článku zmíněné jako odstrašující příklad byly neprodleně odstraněny. Autor textu podepsaný jako Jan Krýzl, který označoval představitele nové vlny za chovance psychiatrických léčeben, o Jasné Páce mimo jiné napsal následující věty: „Například vulgární text ‚má špinavá záda, nepije, nesolí, nekouří, ale má to ráda‘, či píseñ s názvem Pal vodsuď, hajzle od Jasné Páky, vypadající jako výplod chorého mozku, jsou ve skutečnosti výrazem nihilismu a cynismu, hluboké nekulturnosti a ideologických přístupů, které jsou socialistické společnosti zcela cizí“. Tím to měla Jasná páka spočítáno. Poté co byla zakázána, však tato formace zareagovala tak jako spousta jiných stejně postižených kapel: změnila si jméno a o rok později, když se situace trochu uklidnila, začala znovu vystupovat, tentokrát pod názvem Hudba Praha, pod kterým příležitostně koncertuje dodnes. Jasná páka a její Špinavý záda.
Jasná páka Jasná páka Hudba Praha Jasná páka


V roce 1979 vznikla v garáži na předměstí Prahy v Klukovicích kapela, která si začala říkat Garáž. I tato skupina se svezla na československé nové hudební vlně, ale stejně jako Jasná Páka, vycházela víc z klasického rokenrolu. Styl Garáže se blíží spíše pub rocku a je více taneční. Tato kapela byla také hlavním zastáncem toho, aby lidé nemuseli na koncertech sedět a mohli stát a tančit, což bylo do té doby nemyslitelné. V roce 1982 začal v Garáži zpívat Tony Ducháček. Jeho monotónní až lehce apatický projev v kombinaci s jeho neotřelými texty se staly pro celkový výraz kapely zcela zásadní. Krátce poté došlo ve skupině k personálním změnám, Garáž začala připravovat nový repertoár a přestala koncertovat, čímž se vyhnula jistému zákazu, který zasáhl spřízněné kapely v jejím blízkém okolí. Přesto svou první dlouhohrající desku mohla vydat až po sametové revoluci. Za zmínku stojí ještě fakt, že v polovině 80. let Garáž koketovala s latinskoamerickýma rytmy a funky, ale brzy se vrátila ke starému dobrému big beatu, který jí sluší nejvíc. Garáž – U nás ve sklepě.
Garáž Tony Ducháček Tony Ducháček, foto: www.vagon.cz


Žijícím klasikem českého punku je kapela Visací zámek, jenž vznikla skutečně v punkovém stylu. Jejím zakladatelům se podařilo rozhlásit fámu, že Visací zámek je jedna z nejlepších českých punkových kapel a získali tak spoustu příznivců, aniž by do té doby odehráli jediný koncert nebo měli nazkoušenu alespoñ jednu píseñ. Jejich první koncert se nakonec uskutečnil úspěšně v roce 1982 a od té doby hrají „Visáči“ ve stejné sestavě dodnes, což je málo vídaný unikát. Také tvorba této skupiny narážela na problém se socialistickými cenzory, kteří se snažili Visací zámek uzamknout jednou provždy. A nebylo pro ně těžké najít si k tomu nějakou záminku. Tato skupina nebyla nijak zvlášť politicky angažovaná, ale v jejích textech bylo možné najít mnoho dvojsmyslů k zákazu zcela postačujících. Mimoto, už samo punkové heslo No future, neboli žádná budoucnost, se samozřejmě absolutně neslučovalo s morálkou socialisticky smýšlejícího budovatele, který hleděl radostně vstříc světlým zítřkům. Visací zámek tedy načas v osmdesátých letech musel zmizet a vystupoval pod názvem Traktor, podle svého největšího hitu, který nechybí na žádném koncertě dodnes. V osmdesátých letech ostatně vznikla spousta písní, které zajistily kapele nesmrtelnost, nicméně Visací zámek dokazuje i nadále, že zdaleka ještě nepatří do starého železa. V roce 2005 zaznamenala obrovský úspěch jeho píseñ Známka punku, která vyšla na albu nazvaném jednoduše Punk!
Visací zámek Visací zámek Visací zámek Visací zámek Visací zámek Visací zámek


Související články