Čeština versus angličtina
Autor: Roman Casado
Zpívat anglicky či ve svém rodném jazyce? Tento problém často řeší
interpreti z neanglicky mluvících zemí, kteří mají ambice prosadit se
v zahraničí. Pokud chce kapela prorazit ve světě, volí samozřejmě
univerzální hudební jazyk, tedy angličtinu, která je navíc
ohebnější a zpěvnější než čeština. Na druhou stranu tak ztrácí
bezprostřednější a přirozenější kontakt se svými domácími
fanoušky. Níže si představíme několik tuzemských anglicky
zpívajících skupin, ale také kapely, u nichž tvoří důležitou
složku jejich tvorby právě české texty.
Zpěvák skupiny Support Lesbiens Kryštof Michal odmala poslouchal
anglicky zpívanou hudbu, učil se angličtinu na jazykové škole, a pak
si ji zdokonaloval s anglicky hovořícími kamarády po barech, takže
když se pustil do muziky, neváhal a začal zpívat automaticky anglicky.
Díky tomu se kapela, která svým názvem vyzývá k podpoře lesbické
lásky, stala také jedním z nejhlasitějších propagátorů anglicky
zpívané hudby na české scéně. Zpočátku to byl tvrdý boj, neboť
rozhlasové stanice českým anglicky zpívajícím interpretům v první
polovině devadesátých let příliš nakloněny nebyly. Postupem času se
s nimi smířily a dnes už české anglicky pějící kapely nikoho
nepřekvapí.
„Supporti“, jak bývá tato kapela obvykle nazývána fanoušky,
prošli během své kariéry bouřlivým vývojem. Naděje alternativní
scény hrající tehdy velmi populární crossover debutovala v roce 1992 s
albem So, what?, a rok nato už reprezentovala pražskou hudební scénu na
kanálu MTV v pořadu 120 minut Paula Kinga. V roce 1996 se skupina
rozpadla, ale za další dva roky se opět dala dohromady. Tentokrát však
vplula do hudebních vod mnohem poklidnějších na vlnách středního
proudu. Za své čtvrté řadové album Tune Da Radio vydané v roce 2002
získala krom celé řady různých ocenění také platinovou desku a za
další dva roky se jí dostalo velkého zadostiučinění, když se její
píseñ Cliché z alba Midlife stala první českou anglicky zpívanou
skladbou, která dokázala dobýt první příčku oficiální české
radiové hitparády IFPI. Kapela Support Lesbiens se stala definitivně
českou anglicky zpívající hvězdou. Píseň You Are My Star vydali na
desce Midlife v roce 2004.

Každá kapela si přeje vytvořit vlastní styl, díky němuž by byla
rozpoznatelná na první poslech. Skupině Wohnout se to do značné míry
podařilo. Uslyšíte-li píseñ v rychlejším tempu podloženou
nápaditou baskytarou a zahuštěnou řízným zvukem kytar, nad kterými
se vznáší jakoby pološeptaný, ale zároveñ naléhavý hlas
zpívající svébytné české texty, můžete si být téměř jisti, že
právě posloucháte některou z písní kapely založené bratry Matějem
a Janem Homolovými. Wohnout byl od počátku rozhodnut neohnout hřbet
před postupující globalizací a zpívá ve svém rodném jazyce. Tato
kapela prý zpočátku nevěděla o čem její texty budou, byla si však
jistá, že rozhodně nechce zpívat anglicky, že se nechce zaobírat
žádnými negativními věcmi ani milostnými vztahy, a tak vsadila
především na humor. „Wohnouti“ poprvé koncertovali v roce 1996.
Tři roky nato už předskakovali v Praze americkým postpunkovým The
Offspring a v témže roce vyšla jejich první deska CunDaLla, která
však nijak zvlášť velkou díru do hudební světa neudělala. Jejich
další alba však nenechala nikoho na pochybách, že se zrodila jedna z
nejosobitějších kapel české rockové scény. V roce 2006 natočil
Wohnout album Polib si dědu, na kterém hostují i finští Waltari, a na
které najdete i píseñ zvanou Ganga.

Koncem devadesátých let ohromilo českou klubovou scénu uskupení s
podivným názvem: -123 minut. Pardubické trio v sestavě kytara, basa,
bicí přišlo se syrovou hudbou vycházející z blues a kořeněnou
velkou dávkou funky. Výraznější představitel takové muziky do té
doby na české scéně chyběl. Možná vás zajímá, co ten zvláštní
název této skupiny vůbec znamená a my vám to samozřejmě rádi
prozradíme. Neznamená nic. Frontman skupiny Zdeněk Bína si prostě s
označením své kapely příliš hlavu nelámal, zato si byl od počátku
jist, že bude zpívat anglicky, neboť, stejně jako Kryštof Michal,
taktéž odmala poslouchal anglicky zpívanou hudbu a byl přesvědčen,
že čeština je pro styl této formace příliš těžkopádná.
„Minuty“ byly od počátku rozhodnuty nedělat kompromisy a nesnažily
se prosadit za každou cenu, přesto se jim to podařilo. Jejich první
deska Shooba Dooba z roku 1999 získala spoustu ocenění. Toto album
nabízí od pomalých bluesových skladeb až po funkově našlapané
rychlé kusy s výraznými kytarovými rify jako například C´mon, Back!

C´mon back, pojďme zpátky k česky zpívajícím kapelám. Hravost a
originalita textů je charakteristickým rysem jedné z nejstarších
aktivních českých skupin, která si říká Tata Bojs. Zakladatelé
této formace, baskytarista Marek Huñát, řečený Mardoša, a bubeník
Milan Cais, kterému se říká Bublina, se znají už od školky, a první
koncert odehráli v roce 1988. Tata Bojs začínali se stylem, který by se
dal označit jako alternativní rock, postupem času se však čím dál
tím blíže posouvali směrem k taneční scéně. První studiovou desku
nazvanou Ukončete nás… vydali „Tata Hoši“ v roce 1997. Nikdo však
jejich výzvu nevyslyšel a kapelu neukončil. Ba co víc, v roce 2004
jejich Nanoalbum vyhrálo cenu za nejlepší desku roku udělovanou Českou
akademií populární hudby. Tata Bojs se navíc staly skupinou roku,
získali cenu za nejlepší videoklip i zvuk, a nato tata se vyšvihli na
vrchol české hudební scény. Zmíněné album by asi stěží dosáhlo v
České republice takového úspěchu, bylo-li by natočeno v angličtině.
Písně jsou totiž prokládány mluveným slovem a tvoří ucelený
příběh, jehož vypravěčem je pes-robot Hal, který posluchače
provází Nanosvětem. Jednoho dne se však i psík Hal v Nanosvětě
zatoulal, o čemž vypráví sedmá skladba zmíněného alba. Stejná
píseñ pokládá i jednu z nejpalčivějších otázek moderního
Nanosvěta, a sice od kdy mají roboti máslo?

Je těžké s přesností určit, od kdy mají roboti máslo, jisté je,
že od roku 2001 létá po českém hudebním nebi nadzvukovou rychlostí
Mig 21, jehož hlavní zbraní jsou vtipné české texty. Hudba této
kapely není nijak zvlášť objevná. Sama svůj styl nazývá retropopem
a to, co dělá z obyčejného letounu stíhačku, jsou právě neotřelé
texty psané frontmanem Jiřím Macháčkem. Populární herec Divadla
Sklep, který se proslavil v roce 2000 filmovou rolí věčně zkouřeného
Jakuba ve filmu Samotáři, tvrdí, že neohebnost češtiny může být i
její předností, a že je schopen hravě přeměnit tento handicap ve
výhodu. Stejně tak dokáže silou textu a pomocí sebeironie dohnat i to,
čeho se mu nedostává v hrdle. Macháček má sice velké charisma, ale
není to žádný velký zpěvák, což si velmi dobře uvědomuje.
„Včera mně kluci vyhodili z kapely, zpívat prej se musim naučit, a
taky lepší chytat rytmus. Ale prej dostanu ještě šanci“, zpívá si
Macháček v písni Vyhodili mně z kapely. Dobře ale ví, že vyhodit z
kapely si ho nikdo netroufne, protože bez něj by se Mig 21 nejspíš
velice rychle zřítil k zemi, zatímco s ním stoupá k nebi stejně jako
dým v jednom z největších hitů této kapely nazvaný Slepic pírka z
pilotního alba Migu 21 Snadné je žít z roku 2001.

Zatímco česky zpívané písně Migu 21 jsou plné vtipu a hravosti,
anglické texty kapely Gaia Mesiah jsou spíše politicky angažované. Ač
tvořena ze tří čtvrtin představitelkami něžného pohlaví, vtrhla
tato skupina v roce 2001 na českou scénu s velmi tvrdou muzikou, kterou
sama charakterizuje jako cross-country military, a která je blízká stylu
skupiny Rage Against The Machine. Však také zakladatelky kapely
vystupující pod pseudonymy Misha Cortéz a Santa Morella spolu
účinkovaly koncem devadesátých let v kapele Rage Against The Machine
Revival. Poté založily skupinu Gaia Mesiah, což znamená Země
spasitelka, nebo Spasitel Země, a v roce 2005 vydaly svou první desku
nazvanou Ocean. Producentem jejich druhého alba z roku 2007 se stal Jaz
Coleman, frontman britské post-punkové kapely Killing Joke, který také
vymyslel desce název: Alpha Female, neboli alfa samice. Coleman tvrdí,
že Gaia Mesiah je jedinou českou kapelou, která má potenciál prosadit
se ve světě. A o to by se mohla snažit s českými texty zcela jistě
marně.

|