Vysílání Českého rozhlasu do zahraničí 
28-2-2021, 01:15 UTC
Projekty
 Autor:

Manželé Zimovi našli v Osvětimi fotografie své tety
Autor: Jana Šustová
Při příležitosti výročí noci ze 2. na 3. srpna 1944, kdy byla v plynových komorách koncentračního tábora Osvětim vyvražděna téměř celá populace českých Romů, se do Osvětimi před pěti lety vypravili čeští Romové spolu s redaktory Českého rozhlasu a Respektu. Mezi Romy byl jeden bývalý osvětimský vězeň a několik příbuzných bývalých vězňů. K nim patřili také manželé Zimovi, kteří v expozici osvětimského muzea našli fotografie své tety Růženy Danielové.
"My jsem vnímali hlavně Růženu Danielovou, která se odsud vrátila, ale její manžel tu zůstal s pěti dětmi. Jako děcka jsme je moc neznali, ani jejího manžela, ani ty děti, ale ji jako tetu jsme znali, protože po válce, když se vrátila, tak hledala příbuzné. Chodila a vyprávěla, že jí tam zůstala celá rodina. Tehdy nás to moc dojalo. Ona se z toho za nějaký čas dostala, našla si přítele, aby zapomněla na ty strasti, a odstěhovala se do Hrubé Vrbky, kde nějaký čas žila. Potom se vrátila zpět do Hodonína, kde jsme bydleli. Chodila za námi a znovu se nám pokusila o tom vykládat. Tak jsme to s ní zažívali, ale dozvídali jsme se to až dodatečně, později."
Růžena Danielová se jako jedna z mála českých Romek vrátila z Osvětimi živá. Co jí pomohlo přežít osvětimské peklo?
"Oni ji využívali, že tu mohla zpívat a tancovat. Romští muzikanti tu měli svoji hudební skupinu, takže ona se tam předváděla, a nějak to přežívala - dostávala lepší jídlo a podobně. A jinak byla krásná, takže kdo ví, co v tom ještě bylo. Asi takhle přežila."
Na prožité útrapy a na ztrátu manžela Martina Daniele a pěti dětí bylo těžké vzpomínat. O tom vypráví Angela Zimová.
"Ona nechtěla vzpomínat, nechtěla se k těm vzpomínkám vracet. Strašně plakala a trpěla a ještě, když se musela dívat na svoje děti, na smrt svých dětí, to muselo pro ni být strašné peklo. Dlouho to trvalo, myslím pět šest roků, než trošičku zapomněla, nemohla zapomenout. Pak si našla přítele, odstěhovali se, ale nedalo se říct, že by zapomněla úplně. Pořád vzpomínala. Jako děcka si nás brala na prázdniny k sobě. Když se vrátila z toho koncentráku, tak si doma v obýváku udělala takový oltář. Na něm měla svého manžela a ty děti a kytičky - to byly její vzpomínky."
Pana Ignáce Zimy jsme se zeptali, zda měl potřebu dozvědět se o tetě i další informace, než slyšel z vyprávění.
"Ta potřeba je právě v tom, že jsem posbíral několik brožurek, které vydalo muzeum. Jsou i další materiály, které byly zpracovány. Profesor Nečas z brněnské Masarykovy univerzity zpracoval kolem této Růženy Danielové spoustu věcí. Řadu věcí udělal též profesor Dušan Holý. Takže je o tom spousta věcí."