Jan Auerhan se narodil 2. září 1880 v Leštině u Humpolce Janovi a Johance Auerhannovým jako první ze tří synů. Jeho otec byl královským nadlesním v Leštině a jeho matka pocházela z rodiny nadlesního v Rozkoši. Funkce nadlesního se v rodině Auerhanových předávala z otce na syna, avšak mladý Jan Auerhan již od mládí toužil býti advokátem a později i spisovatelem či novinářem (vypovídá o tom i jeho ), a tak se ve stopách otce vydal jeho bratr Jaroslav.
Janovi bylo teprve osm let, když zemřel korunní princ Rudolf. Jeho záhadná smrt na Jana zřejmě zapůsobila, neboť o ní napsal svým rodičům. Tento stručný dopis je vlastně první písemností, která se nám z ruky Jana Auerhana dochovala. |
Po studiu práv na Právnické fakultě Univerzity Karlovy nastoupil do Zemské statistické kanceláře Království Českého a od roku 1919 pracoval v nově založeném Státním úřadu statistickém, kde později (v letech 1929 - 1939) působil jako předseda.
Kromě statistiky však věnoval mnoho pozornosti našim krajanům žijícím v jiných evropských zemích a napsal o nich četná . Příspěvky o českém vystěhovalectví publikoval v různých časopisech (například Vyšehrad, Časopis pokrokového studenstva) ještě jako student. Svůj vůbec první příspěvek zaslal do časopisu Český lid již v roce 1896, tedy když mu bylo necelých 16 let! V roce 1906 se stal spolupracovníkem Národní rady české, pro kterou vypracoval adresář zahraničních spolků včetně praktického úvodu. Dostal se tak do bližšího kontaktu s našimi krajany, které brzy začal osobně navštěvovat. Už v roce 1907 se vydává za Čechy do Chorvatska a do rumunského Banátu. Dále pak cestuje například do Bosny, do Polska, navštěvuje také volyňské Čechy na Ukrajině a vydává se dokonce až do Černomoří a na Kavkaz. Jeho práce mají proto vysokou výpovědní hodnotu, neboť vycházejí z vlastní zkušenosti.
1. prosince 1923 se oženil s Blaženou Dvořákovou, která mu porodila dceru Vlastu a syna Jana. |
Menšiny, ať již české v zahraničí, nebo zahraniční v Čechách, byly vždy středem jeho zájmu. A jeho zájem se neomezoval pouze na statistické údaje, ale zahrnoval i kulturu, vztah k rodné vlasti a jiné aspekty každodenního života menšin. Po návštěvě českých emigrantů v Německu Dr. Auerhan například kromě jiného konstatoval, že mnozí starší čeští osadníci vůbec nemluví německy a plně se hlásí ke svému češství. Národní hrdost mu byla také vlastní, a to již od útlého mládí, což je patrné z jeho .
Obecně se snažil, aby česká veřejnost na naše krajany v zahraničí nezapomínala a aby se o nich také něco dozvěděla. Sám napsal, že 'budeme-li se o své krajany starat, nebudeme se již muset o ně bát'. Proto také hned po konci 1. světové války a tedy i po vzniku Československa vážně promýšlel problematiku reemigrace Čechů z bývalého pruského Slezska.
V letech 1928 - 1939 se podílel na založení a stal se prvním předsedou této instituce. Působil i v Československé společnosti pro studium národnostních otázek a přednášel jako univerzitní docent o českých a slovenských menšinách v zahraničí. V jeho činnosti mu bohužel zabránila německá okupace.
Zprávu o Mnichovské dohodě a následnou okupaci nesl tento velký vlastenec nesmírně těžce. Svědčí o tom i báseň, kterou si počátkem 2. světové zapsal.
Bezprostředně po vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava byl Československý ústav zahraniční zrušen a veškerý jeho majetek byl zabaven. Stejný osud postihl o dva roky později i organizaci Domovina zahraničních krajanů, kam se Jan Auerhan s kolegy přemístili. Poté mohl pracovat již jen skrytě. Dokumenty z osobního archivu přesunul do Náprstkova muzea, kam jako badatel často docházel pracovat na rukopisu o české a slovenské vesnici v zahraničí. V dubnu roku 1942 se však dostal pod dohled gestapa a do Náprstkova muzea se už radši nevracel. Svou rozdělanou práci bohužel nikdy nedokončil. Jeho vlastenectví a otevřený protest proti okupaci se mu staly osudným. Po atentátu na R. Heydricha byl Jan Auerhan zatčen, vězněn (29. května - 2. června 1942), a nakonec 9. června 1942 spolu s dalšími oběťmi haydrichiády popraven.
Hana Marsault, pravnučka Jana Auerhana |