Dříve než se stal Československým prezidentem, Václav Havel jako disident a
signatář Charty 77 v březnu 1985 podepsal tzv. Pražskou výzvu. Mezi jiným
autoři dokumentu navrhovali:
"Navrhněme tedy, aby Severoatlantický pakt i Varšavská smlouva zahájily co
nejdříve jednání o rozpuštění svých vojenských organizací, o stažení a
odstranění všech jaderných zbraní v Evropě instalovaných či na Evropu
namířených a o odchodu vojenských jednotek USA a SSSR z území jejich
evropských spojenců."
Bylo to v době, kdy představa, že by Varšavská smlouva byla rozpuštěna
iniciativou zevnitř, byla naprosto nemyslitelná a je proto nutné na Havlovy
názory nahlížet z této perspektivy. Konzervativní oponenti Michaila
Gorbačova se stále snažili v Sovětském svazu získat navrch a českoslovenští
disidenti nechtěli přilévat olej do ohně sporů o reformy probíhajících v
Moskvě. I v prvních dnech po pádu komunismu v Československu v listopadu
1989 Havel nadále podporoval rozpuštění NATO. Tato slova pronesl 16.
prosince 1989, dva týdny před tím, než byl zvolen prezidentem ČSFR:
"Myslím, že v budoucnu budeme žít ve svobodné mírové Evropě bez politických
bloků."
Po zvolení prezidentem začal Václav Havel rychle měnit názor, zvláště poté,
co se dobrovolně rozpadla Varšavská smlouva. Shledával stále těžším být
považován za odpůrce NATO. V listopadu 1990 - kdy bylo Československo de
facto stále členem Varšavské smlouvy - ještě nezašel tak daleko, aby
podporoval vstup své země do NATO, ale již nehovořil o potřebě rozpustit
Severoatlantickou alianci.
"Považujeme NATO za pilíř evropské bezpečnosti, ze kterého by mohl budoucí
systém evropské bezpečnosti vyrůstat".
Václav Havel se v březnu 1991 stal prvním prezidentem ze zemí bývalého
východního bloku, který navštívil sídlo NATO v Bruselu. Svůj proslov začal
slovy:
"Od mládí jsem ve své zemi slyšel ze všech oficiálních míst i ze všech
sdělovacích prostředků o Severoatlantické alianci jedinou věc: že to je
bašta imperialismu a vtělení samotného ďábla, který ohrožuje mír a který nás
chce zničit."
Prezident Havel se netajil změnou svých postojů vůči NATO. V polovině
devadesátých let jedním z nejhorlivějších zastánců členství České republiky
v NATO a aktivně jej prosazoval až do vstupu v roce 1999. V září 1998 v
rozhovoru prohlásil:
"Pokud chtějí Evropané využít šanci na vytvoření spravedlivějšího míru, než
kdy v historii měli, musí vyjít z reality a usilovat o rozšíření aliance
jako jediné fungující obranné a bezpečnostní struktury."
|
RealAudio (16kb/s)
