Vysílání Českého rozhlasu do zahraničí 
15-12-2019, 14:00 UTC
Projekty
 Autor:

Jan Antonín Baťa
Jan Antonín Baťa, foto: ČTKJan Antonín Baťa, foto: ČTK
Jan Antonín Baťa, nevlastní bratr zakladatele obuvnické firmy Tomáše Bati, se narodil v roce 1898. K firmě Baťa Jan nastoupil v roce 1912, postupně pracoval v různých odděleních, až se v roce 1924 se dostal na pozici šéfa nákupu surovin. O několik let později povýšil na člena ředitelny. Když byla v roce 1931 založena akciová společnost Baťa, stal se Jan Antonín Baťa spou s Dominikem Čiperou a dr. Rudolfem Gerbecem členem správní rady, v jejímž čele stanul Tomáš Baťa. V listopadu 1921 se Jan A. Baťa oženil s Marií Gerbecovou, se kterou měl pět dětí.
V roce 1932 při tragické letecké nehodě zahynul Tomáš Baťa a jeho mladší bratr Jan se stal jeho nástupcem, nejvyšším představitelem firmy a majitelem všech akcií.
"Tuto vrcholnou funkci zastával až do konce války, byť po okupaci zbytku Československa v roce 1939 odcestoval zprvu do Spojených států a potom do Brazílie, kde měla vzniknout surovinová základna firmy Baťa," říká historička Muzea jihovýchodní Moravy Hana Kuslová.
Baťa v Brazílii
V Brazílii Jan Antonín Baťa žil od roku 1941 až do své smrti v roce 1965. Usadil se v provincii Mato Grosso, kde navázal na podnikatelské aktivity rodiny. Zakládal továrny na boty, koželužny a výrobny strojírenských strojů.
Brazílie měla celý obuvnický koncern zásobovat surovinami, zejména kůžemi, bavlnou a gumou. Podle Hany Kuslové se připravovalo vybudování farmy specializující se svou produkcí na potřeby obuvnického průmyslu.
"V plánu bylo vybudovat dobytkářské farmy, kde by se dobytek speciálně šlechtil pro kůže na výrobu obuvi. Měli tam vzniknout samozřejmě i pole na pěstování bavlny, která byla nezbytná pro textilní průmysl, a na plantážích v brazilských státech Sao Paolo a Mato Grosso se prováděly experimenty s gumonosnými rostlinami, které by se daly využít v obuvnictví."
Především však Baťa realizoval své vize o osídlování nových míst. Vybudoval 4 města: v provincii Sao Paolo Batatuba (1941-1943) a Mariapolis (1944), v provincii Mato Grosso du Sul města Bataypora (1953)a Bataguassu (1954).
Právě v Bataypoře je "český duch" do dnešních dnů nejsilnější. Město leží asi 900 km od Sao Paolo a v současné době má asi 9 tisíc obyvatel. V okolí Bataypora žijí potomci Baťovy rodiny (vnučka Dolores Bata Arambasic s dcerou Guiomar) a potomci českých přistěhovalců z řad zaměstnanců bývalé akciové společnost Baťa.
Kromě zakládání měst uskutečnil Jan A. Baťa také další projekty. Jedním z nejmonumentálnějších je most přes řeku Paranná, který spojuje státy Mato Grosso a Sao Paolo. Most projektovali Baťovi inženýři a výstavbu realizovala brazilská vláda.
2. světová válka
Za války se firma Baťa i Jan Baťa osobně dostali na černou listinu. Prakticky to znamenalo velké ekonomické potíže neboť, anglickým a americkým firmám bylo zakázáno obchodovat se společnostmi, jež se na listině ocitly. Podle názoru Hany Kuslové byl Baťa na černou listinu zapsán nikoli z důvodů spolupráce s Němci, ale z důvodů hospodářských a konkurenčních.
"Každopádně po válce jak američtí, tak angličtí představitelé přímo prohlásili, že o spolupráci firmy Baťa i zahraničních společností Baťa s nacisty nebyly nalezeny žádné důkazy. Zlínská firma Baťa byla přímo na okupovaném území, tudíž byla pod tlakem a nadvládou Němců, ale zahraniční společnosti ani Jan Baťa podle důkazů žádné styky s nacisty ani hospodářské, ani politické neměly."
Po válce
Přesto byl Jan Antonín Baťa po válce z kolaborace obviněn. Navzdory tomu, že se obvinění neprokázalo, byl v nepřítomnosti roku 1947 Národnímu soudem odsouzen na patnáct let vězení a ke konfiskaci majetku za to, že se veřejně nepřihlásil k československému odboji.
Baťova rodina dnes tvrdí, že má nové důkazy o tom, že Jan Antonín Baťa finančně zahraniční odboj podporoval, a u českých soudů usiluje o obnovení soudního řízení.




Očistit jméno Jana Antonína Bati z kolaborace s nacisty chtějí jeho potomci, kteří dnes žijí v Brazílii a ve Spojených státech. Mají nové důkazy o tom, že Baťa naopak během 2. světové války finančně podporoval československý zahraniční odboj. Přesto ho mimořádný Národní soud v r. 1947 v nepřítomnosti odsoudil k patnácti letům vězení a ke konfiskaci majetku. Dnes jeho rodina u českých soudů usiluje o obnovu řízení. O kauze Jana Antonína Bati jednala i dvoudenní konference, která tento týden proběhla ve Zlíně. Podrobnosti má Milena Štráfeldová:

Nedávné konference o Janu Antonínu Baťovi ve Zlíně se zúčastnilo také několik Baťových potomků z USA a Brazílie. Cílem konference bylo zahájit diskusi o očištění jména Jana Antonína Bati nařčeného z kolaborace s nacisty a odsouzeného před šedesáti lety za to, že se veřejně nepřihlásil k československému zahraničnímu odboji. Vnučka J. A. Bati Dolores Ljiljana Bata Arambasic přednesla příspěvek o brazilském období života svého dědečka. Při této příležitosti jsme paní Dolores L. Bata a její dceru Guiomar požádali o rozhovor.

Jan Baťa se narodil v Uherském Hradišti v době, kdy jeho bratru Tomášovi z otcova prvního manželství bylo již dvaadvacet let. Tomáš Baťa "zakladatel" pozvedl zlínskou firmu na výrobu bot ve světové impérium, které po jeho smrti Jan roku 1932 převzal a dále rozšiřoval. K firmě Jan nastoupil už ve svých čtrnácti letech, pracoval v různých odděleních, získával zkušeností v zahraničí i u konkurence. Během cest zůstával v kontaktu s domovskou firmou i bratrem Tomášem prostřednictvím dopisů a telegramů. Na dálku tak řešili firemní i osobní záležitosti a mnohdy to mezi řádky pořádně zajiskřilo. Kolik se z dopisů můžeme dozvědět o povaze a vztahu obou bratrů, jsme se zeptali Vladimíra Štroblíka z Moravského zemského archivu.

Související články:
 15.12.2018 Zprávy
 25.10.2018 Ekonomika
 14.9.2018 Století architektury
 21.2.2018 Zprávy
 15.9.2017 Události
 19.2.2017 Zprávy
 23.1.2017 Zprávy
 2.8.2016 Zprávy
 17.3.2016 Panorama
 20.11.2015 Zprávy
 31.10.2015 Zprávy
Všechny související články





FOTOGALERIE

Baťův Zlín



Foto: Martina Stejskalová