|
Muzikanti, co ‚sekaj latinu‘
Autor: Roman Casado
Latinskoamerická rytmy ovlivnila mnoho českých hudebníků. Od
křehkých komorních písní Marty Töpfer až po hřmotné skladby
mnohohlavých uskupení jako Yo Yo Band či Laura a její tygři, které
využívají na maximum svých zvukových dispozic a kombinují taneční
latino rytmy mimo jiné s reggae, soulem, funky a rhythm & blues.
Jednou z největších propagátorek latinskoamerické muziky v Čechách
byla Zuzana Navarová. Zpěvačka, skladatelka a textařka, která bohužel
zemřela v roce 2004, vystudovala španělštinu na Filozofické fakultě
Univerzity Karlovy. V roce 1980 začala vystupovat se skupinou Nerez, jež
bývá řazena mezi folkové kapely. Hranice tohoto žánru však dalece
přesahovala a byla ovlivněná i latinskoamerickou hudbou, které Zuzana
Navarová zcela propadla. V roce 1992 natočila své první sólové album
nazvané Caribe, na kterém popustila uzdu své vášni naplno, a na nějž
nazpívala jedenáct písní od předních latinskoamerických autorů. V
roce 1993 se Zuzana Navarová seznámila s kolumbijským kytaristou Ivánem
Gutiérrezem. Spolu s ním, a s baskytaristou Karlem Cábou, rok nato
založili kapelu Tres, což znamená ‚tři‘, a za další rok vydali
stejnojmennou desku. Poté se stal její krásně zbarvený alt
poznávacím znamením kapely KOA, se kterou natočila celkem pět alb. V
roce 2004 Zuzana Navarová zemřela ve věku pětačtyřiceti let na
rakovinu, která ji spolu s cirhózou jater sužovala několik let. Zpráva
o její smrti zasáhla hudební veřejnost jako blesk, neboť zpěvačka se
snažila držet svůj zdravotní stav v tajnosti a koncertovala ještě
měsíc před svou smrtí. Píseñ Lajla Tov (Dobrou noc), nahrála se
skupinou KOA na Zelené album v roce 2000.

Jak již bylo řečeno, Zuzana Navarová od roku 1993 úzce spolupracovala
s kytaristou Ivánem Gutiérrezem. Když přišel tento v New Yorku
narozený Kolumbijec do Prahy, sháněl někoho, s kým by mohl hrát
latinskoamerickou hudbu. Oslovil tedy zpěvačku, která právě vydala
svou desku Caribe. Oba hudebníci si padli do oka a od té doby spolu
hráli skoro sedm let. Nejprve ve skupině Tres a poté v kapele KOA,
která vystupuje dodnes. Iván s touto formací nahrál dvě desky –
Skleněnou vrbu a zmíněné Zelené album – a v roce 2000 odjel hledat
inspiraci do Španělska. Po třech letech strávených na Iberském
poloostrově se vrátil do Čech, založil kapelu Madera a o dva roky
později s ní vydal stejnojmenné album. Madera znamená španělsky
‚dřevo‘. Kapela si zvolila tento název, poněvadž dřevo je
přírodní materiál, který je tvrdý a má sílu, ale zároveñ také
dýchá. „Navíc instrumenty, které používáme, jsou ze dřeva“,
vysvětluje kytarista vznik jména své skupiny, která nahrála na svou
prvotinu dvanáct skladeb. Mezi nimi i píseñ Cara en un Sueño, neboli
‚Tvář ve snu‘.

Zatímco Iván Gutiérrez je Kolumbijec šiřící latinskoamerickou hudbu
v České republice, Marta Töpferová je Češka žijící v USA, která
se s hudbou ovlivněnou latino rytmy snaží prosadit v zahraničí. Dcera
herce a senátora Tomáše Töpfera, jež do Spojených států emigrovala
s matkou a sestrou v roce 1987 ve svých jedenácti letech, ve své rodné
zemi příliš známá není, nicméně ve světě už si vydobyla díky
své tvorbě velmi slušnou pozici. I když v roce 2002 natočila desku
obsahující české, moravské a slovenské písně, v jejím repertoáru
převažují skladby zpívané španělsky. Zpěvačka a skladatelka
žijící v New Yorku již vydala několik autorských desek a dokázala si
podmanit publikum v USA, Evropě i Latinské Americe. Strávila také půl
roku ve Španělsku. Jeden z nejčtenějších španělských deníků El
País o ní v roce 2006 napsal: „Neslýchané, Češka, která zpívá s
jemným španělským přízvukem písně vycházející z
latinskoamerických rytmů. A nejlepší na tom je, že neinterpretuje
otřepaný repertoár nejznámějších latinskoamerických autorů, ale
že hraje své vlastní skladby. Marta Töpferová má co říci a její
tvorba je příslibem dobré poezie a ještě lepší muziky“.
Zaposloucháte-li se do zpěvu Marty Töpferové, která se doprovází na
malou čtyřstrunnou latinskoamerickou kytaru ‚cuatro‘, nejspíš byste
nehádali, že jde o českou rodačku, která nedávno oslavila třicetiny.
Její sytý hlas spíše evokuje představu starší, životem protřelé
zpěvačky původem z Latinské Ameriky. Píseñ Semana Azul z desky La
Marea je z roku 2005.

Jestliže hudba Marty Töpferové je spíše komorní a niterná, kapela
Yo Yo Band do toho šlape pořádně naplno. Skupina, která míchá latino
rytmy s reggae a soulem, vznikla už v roce 1975 původně jako vokální
kvarteto. Časem se notně rozrostla. Její plná sestava čítá až
devět členů. Vůdčími osobnostmi této formace byli od počátku
bratři Richard a Vladimír Tesaříkovi. Když v roce 2003 zpěvák a
klávesista Vladimír ve svých pětapadesáti letech zemřel na následky
zranění, která si přivodil po pádu z kola, vypadalo to, že kapela
svou činnost ukončí. Nakonec se však na žádost fanoušků rozhodla
pokračovat v koncertování. Yo Yo Band za svou existenci natočil velké
množství písní, které se ve své většině vyznačují taneční
hudbou, chytlavými melodiemi a veselými texty. Hudební příznivci
žíznící po dobré muzice například velmi dobře vědí, že velbloud,
ten se má, neboť „má vždycky plnej hrb, anebo dva“, jak konstatuje
jeden ze starých hitů této kapely. Milovníci žen pak nepochybují o
tom, že „nejlepší holky jsou z okolí Holopysk“, a že vesnice
Pičín, Kozomín a Řitka jsou „skvěle složená kytka“, jak se
zpívá v písni Rybitví, která opanovala české hitparády v roce 1993.
Členové kapely, která odehrála stovky koncertů doma i v zahraničí,
si však nehrají na žádné světáky a bez okolků se ve svých
skladbách přiznávají k tomu, že musí žádat manželku o kapesné, a
že „když se domů vrací, mají strach, že je žena bací“. Píseñ
Tak jsem zvad natočili již v roce 1987.

Yo Yo Band prostřednictvím svých písní promlouvá k posluchačům
jako ke starým dobrým známým, to kapela Laura a její tygři si
udržuje svým projevem mnohem větší odstup. Oč chladnější je však
vizáž zpěvačky stylizované do role ‚femme fatal‘, která je
obklopena hudebníky oděnými do typických bílých košilí, černých
kalhot, úzkých kravat a slunečních brýlí, o to živočišněji a
nespoutaněji působí jejich hudba kombinující latino rytmy s rockem,
rhytm & blues, funky, soulem a jazzem. Skupina, založená již v roce
1985 baskytaristou Karlem Šůchou, klade při koncertech velký důraz
též na vizuální stránku své prezentace a záhy se prosadila doma i v
zahraničí. Laura debutovala se svými tygry v roce 1988 albem Žár trvá
a na přelomu devadesátých let uhranula publikum i kritiky. Od té doby
odehrála tato formace stovky koncertů a vydala řadu desek. Ovšem
zatímco dříve bývala blíže alternativní scéně, postupem času
ubrala na své dravosti a vklouzla do vln střednímu proudu. Někteří
hudební kritici proto jízlivě poznamenávají, že s tím trvajícím
žárem už to není zas tak ‚žhavé‘, a že z něj zbyly spíše jen
doutnající uhlíky. Jisté je, že tahle kapela si udržuje vysoký
hudební standard, natočila mnoho hitů a stále se snaží naplñovat
své heslo „dokud tady budu, nechci poznat nudu“, tak jak to zpívala
právě na desce Žár trvá již v roce 1987.

Skupinou Laura a její tygři prošly za dobu její dlouhé existence
desítky muzikantů. Mezi mnohými jinými i Daniel Nekonečný, který v
roce 1990 založil svou vlastní skupinu Šum svistu. Tento excentrický
zpěvák je skutečně nepřehlédnutelným zjevem na české hudební
scéně. Pestrobarevné úbory, zářivá saka, třpytky v napomádovaných
blond vlasech i na obličeji, květinové věnce kolem krku, klobouky
ozdobené banány, to vše tvoří typickou image zpěváka, jenž při
koncertech nešetří ohnivými efekty, a jehož vystoupení provází
všeobjímající karnevalový rej. Pro jedny je Nekonečný milovaný
showman, pro jiné šílenec a výstřední podivín. Taková označení
však nemohou stále dobře naloženého zpěváka v žádném případě
rozházet, vždyť hudba je především zábava, a on se jí výborně
baví. Podle Daniela Nekonečného se bohové planet ve vesmíru domluvili,
že se jedna z nich stane sídlem Království rozkoše. Onou vyvolenou
planetou se stala Země a Bohové a božstva všech světů pak pověřili
právě jeho, aby založil královskou vibrační skupinu, která má za
úkol rozšiřovat vibrace, tóny, rytmy a zvuky probouzející u lidí,
zvířat a všech bytostí královské rozkoše. Jeho písně povětšinou
inspirované brazilskou sambou mívají velmi jednoduché texty. V jednom
ze svých hitů například zpívá pouze: „Je mi božsky, když jdu po
pláži bosky, jsem bos, a ty jsi bossa nova“. V jiném se pouze dokola
ptá: „Pročpak si nezatancovat?“ Jiné své písně pak nazpíval v
jazyce, kterým se mluví v Království rozkoše. Skladba Lo-Lo Džama je
z desky Tančírna z roku 1993.

Temperamentní hispánské rytmy ovlivnily i tvorbu kapely Temperamento,
jejichž hudba učiní tečku za dnešním pořadem. Přestože je tato
kapela velmi mladá, zvláště v porovnání s veterány české hudební
scény Yo Yo bandem, Laurou a jejími tygry či Šumem svistu, stihla toho
už celkem dost. Skupina mixující latino rytmy s hip hopem, vznikla v
roce 2005. V témže roce jí otevřelo brány k zářné kariéře
vítězství v soutěži Coca Cola Pop Star a od té doby stačila vydat
dvě desky. V roce 2006 debutovala s albem, které nazvala Uno momento, a
najdete na ní i píseñ Folklórní.

|