|
World Music, neboli ‚světová‘ muzika v ČR
Autor: Roman Casado
Někdy je těžké určit, co ještě patří do kategorie v současnosti
značně populární world music a co už ne. Obvykle je tak označována
tradiční lidová nebo etnická hudba charakteristická pro určitou
oblast nebo kulturu, která respektuje hudební kořeny lokality, ve které
vzniká. Poslední dobou je mezi ní řazeno vše, co se prostě odlišuje
od klasických západních hudebních stylů. V České republice nalezneme
dostatek kapel, které se inspirují mimo jiné balkánskou dechovkou,
romskou muzikou, či vstřebávají vlivy africké a arabské.
Jedna z nejvýraznějších českých kapel, která se svezla v
devadesátých letech na vlně tehdy velmi populární balkánské hudby se
jmenuje Traband. Její název evokuje východoněmeckou automobilovou
značku Trabant, ale kapela má prý s tímto slavným bakelitovým
vozidlem společné jen to, že dokáže nadělat spoustu kraválu a svým
dvoutaktním beatem vám řádně natřást kosti. Skupina vedená
Jaroslavem Svobodou vznikla v polovině devadesátých let jako
trojčlenná formace, neboli trojband. Z toho vznikl Traband, který tehdy
hrál něco mezi country a punkrockem. Zpočátku to byly nekomplikované
písně, které se soustředily na vyprávění příběhů, ve kterých
nebyl prostor k žádným větším sólovým dobrodružstvím. Později se
tato formace rozrostla, výrazně posílila zvláště dechovou sekci a
přijala mimo jiné vlivy balkánské dechovky, klezmeru, romské a
arabské hudby, které absorbovala a vytvořila si styl, jež sama nazývá
dechno – neboli hudba k tanci hraná na dechové nástroje. Nedávno se
kapela vrátila opět k trojčlennému obsazení a komornější
interpretaci své tvorby. Inspiraci už nehledá ve světě, ale doma, v
české a moravské hudbě. Má to však těžké, mnoho příznivců
Trabandu se s tímto návratem ke kořenům nechce smířit a dožaduje se
instrumentálně bohatých a skočných písní, kterými oplývá
například deska Hyjé z roku 2004 s titulní skladbou Katarina, Katarina.
Ahmed má hlad je název další české kapely, v jejíž tvorbě
zanechala velmi hluboký otisk tradiční balkánská hudba. Tato skupina
jí navíc dodává větší říz notnou dávkou punkrocku. Členové
kapely interpretují po svém především písně, které na svých
cestách po Balkáně sesbíral cestovatel Ludvík Kuba na přelomu 20.
století. Tento etnograf si pečlivě zapisoval lidové melodie a texty, na
jejichž podkladě později sestavoval zpěvníky jihoslovanských
národů. Písně z nich převzaté tvoří značnou část repertoáru
této kapely, která se nechává inspirovat navíc hudbou polskou,
ukrajinskou i ruskou a píše též vlastní skladby. Skupina vznikla roku
1997 původně jako kytarová formace. Postupně přidala dechy, bicí a
akordeon a dnes čítá její plný stav na koncertech až devět členů.
Samotný Ahmed má sice hlad, avšak hudební příznivce hladovějící po
kvalitní muzice dokáže spolehlivě nasytit. Běloruskou lidovou píseñ
Tuman jaram nahrála kapela na svou debutovou desku Salám a Lajka v roce
2002.
Do škatule world music spadá i romská hudba, která má na české
hudební scéně velmi silné zastoupení. Jedněmi z jejích
nejvýraznějších představitelek v České republice jsou sestry Iva
Bittová a Ida Kelarová, za svobodna též Bittová, které zdědily
talent po svém otci Kolomanu Bittovi, romském muzikantovi původem z
jižního Slovenska. Zatímco houslistka a zpěvačka Iva se věnuje
experimentální muzice a je jednou z nejosobitějších hudebnic české
alternativní scény, zpěvačka Ida se věnuje tradiční romské muzice.
Starší ze sester, Ida, která hraje od pěti let na piano, se na
počátku 80. let provdala do Walesu, poté žila i v Dánsku a Norsku. V
roce 1995 se však vrátila do České republiky, kde založila
Mezinárodní školu pro lidský hlas, věnuje se muzikoterapii, pořádá
workshopy, festival romské hudby, zakládá pěvecké soubory romských
písní, ale hlavně také sama zpívá. Od roku 1999 vystupuje se
skupinou, kterou založila se svým partnerem Desideriem Duždem. Jmenuje
se Romano Rat, neboli „romská krev“. Píseň Mamo miri si můžete
poslechnout na jejich desce Staré slzy z roku 2002.
Ida Kelarová příležitostně spolupracuje s další věhlasnou romskou
zpěvačkou Věrou Bílou, rodačkou z Rokycan, jež odmala zpívala na
rodinných oslavách, svatbách a zábavách s cimbálovou muzikou svého
otce Karola Giňi. Zatímco Kelarová se věnuje více tradiční romské
muzice, Bílá je typickou představitelkou stylu, jenž bývá označován
jako romský pop, nebo prostě rom-pop, který ve světě proslavila
především kapela Gipsy Kings. První deska, kterou Věra Bílá v roce
1995 natočila se skupinou Kale, se Rom-pop přímo jmenuje. Bílá s
kapelou Kale, což znamená ‚Černí‘, natočila celkem čtyři alba a
jejich hudba slavila velké úspěchy v mnoha zemích po celém světě,
především ve Francii a Kanadě. Na jejich třetí studiové desce
nazvané Rovava z roku 2001 hostoval dokonce jeden ze spoluzakladatelů
kapely Gipsy Kings, kytarista a zpěvák, který si říká Chico. Po
deseti letech ovšem spolupráce Bílé s ‚Černými‘ přestala
fungovat a jejich cesty se rozešli. My si pustíme píseň z jejich druhé
desky vydané v roce 1998, která se jmenuje Kale Kalore, v překladu
‚černí čerňoučcí‘. Píseň Na kamav znamená ‚nechci‘.
Romská hudba nezůstává pouze u tradičních podob. Na české hudební
scéně je celá řada interpretů, kteří romskou muziku všemožně
kombinují s jinými styly. Gipsy.cz, kterého jste měli možnost slyšet
v předešlém dílu, ji například mixuje s hip hopem, zatímco kapela
Terne čhave spojuje romskou muziku s bluesrockem, jazzem, latino rytmy a
balkánskými hudebními postupy. Terne čhave, což znamená ‚mladí
kluci‘, původně také začínali s romským popem, postupně se však
jejich hudba více přiblížila rock’n’rollu. Sami tvrdí, že hrají
‚rom’n’roll‘. Členové této královehradecká formace si vůbec
rádi hrají se slovy. Jejich poslední deska se jmenuje More, love!, což
se dá přeložit jako ‚hele, prachy!‘, avšak přečtete-li tento
název anglicky znamená ‚více lásky‘. Na tomto albu z roku 2008 pak
najdete od tanga, přes spirituál, tradiční lidové písně, až po
klasický bigbeat říznutý punkem, jako například v písni Pale Tute.
Dalším nepřehlédnutelným představitelem české world music je
skupina Čankišou, a to nejen díky hřmotné postavě jejího frontmana
Karla Heřmana. Kapela, která absorbuje vlivy arabské, africké, indické
i balkánské, patří ke špičce tohoto žánru v České republice.
Sedmičlenná brněnská formace byla založena v roce 1999 původně
bigbeatovými muzikanty, kteří se vrhli na etnickou hudbu. Přesněji
řečeno na hudbu lidu Čanki. To byl prý v dávných dobách jednonohý
lid, který žil na malém území v horských pouštních oblastech mezi
dnešním Tureckem a Sýrií. Tito lidé měli sice jen jednu, zato velmi
mohutnou, nohu. Při chůzi se proto opírali o berli. Jejich noha byla tak
velká, že když si lehli na záda a vytrčili ji nad sebe, poskytovala
jim dostatek stínu, což bylo v písečných oblastech, kde slunce
pražilo od rána do večera, velmi praktické. Čankiové mluvili, či
spíše zpívali, takzvaným rytmickým jazykem, jenž je dnes velmi
obtížně zachytitelný, kapela Čankišou se o to ovšem zdárně
snaží. Ať už se mýtus o jednonohém lidu zakládá na pravdě či ne,
při poslechu našlapaných rytmů této skupiny, by Čankiové nejspíše
litovali, že nemají dolních končetin více, aby si mohli pořádně
zatrsat. Píseň Jeba Ma Miluna vydala skupina na svém debutovém albu
Hudba lidu Čanki v roce 2000.
Mezi ‚světovou hudbu‘ můžeme zařadit i kapelu, která stejně jako
Čankišou vznikla v roce 1999 a má také sedm členů. Jmenuje se Tam-Tam
orchestra. Jde o skupinu, která čerpá inspiraci z rytmů afrických,
arabských, indických, brazilských a kubánských. Jak už název
napovídá, původně v této formaci převládaly perkuse. V roce 2005
vydala skupina desku Rytmikon, na kterém obohatila svůj zvuk i o další
nástroje – strunné, dechové i smyčcové – a posunula svou tvorbu od
instrumentálních skladeb k písním zpívaným. Zakladatel skupiny Miloš
Vacík, který dokáže zahrát na bicí nástroje snad všeho druhu,
působil svého času i v dalších význačných českých kapelách,
které se inspirovaly především latino rytmy. Hrál například v
populární kapele Laura a její tygři, stál u zrodu skupin Šum svistu a
Sluneční orchestr, a založil dokonce první školu samby v České
republice. Mimochodem českých kapel inspirovaných latino rytmy je tolik,
že jim věnujeme celý příští díl našeho seriálu. Pro dnešek se
rozloučíme písní Afro-pop, s českým textem kapely Tam-Tam Orchestra.
|
RealAudio (16kb/s)
