Vysílání Českého rozhlasu do zahraničí 
20-2-2020, 21:47 UTC
České vánoce
 

Staročeské štědrovečerní zvyky a jídelníček

Přání dozvědět se něco o vlastní budoucnosti, štěstí, zdraví i prosperitě hospodářství bylo hlavním motivem většiny starých vánočních zvyků.

Na Štědrý den bylo zvykem se celý den postít, neboť jen ten, kdo až do štědrovečerní večeře nejedl, mohl večer vidět na stěně zlaté prasátko. Dopoledne se strojil stromeček - většinou červenými jablíčky, ořechy, perníčky a jiným cukrovím a na špičku stromečku se upevnila betlémská hvězda. Zvykem se stalo i to, že stromeček většinou strojily děti, neboť hospodyně měly plné ruce práce. Na stromeček nezapomněly připevnit svíčky, které se večer zapálily, a tím dodaly Štědrému večeru většího kouzla.

Až do setmění celá rodina dokončovala poslední přípravy před vánočními hody, které začínaly právě na Štědrý večer. Stůl se pokryl bílým ubrusem a nohy stolu se ovinuly řetězem, aby zloději nekradli na poli. Pod stůl se dalo do misky obilí, na stůl česnek. Česneku se totiž ode dávna připisovala u všech Slovanů zvláštní moc - posilující a ochranná. Česnek tedy ani u nás nesměl o Vánocích chybět a býval stejně tak důležitý jako dnes stromeček a cukroví. Vedle stroužku česneku se postavil křížek a svícen se svíčkou, posvěcenou na Hromnice. Hospodyně položila na stůl ještě bochník chleba a hrníček medu. Hospodář svázal několik klásku obilí, namočil do svěcené vody a vykropil jimi celé stavení. Nezapomněl ani na oheň v kamnech, aby nezlobil a nezapálil dům.

Ačkoli se na Štědrý den brzy stmívá, nemohlo se rozsvítit, dokud nevyšla první hvězda. Hned poté zasedli všichni ke společné večeři. Ta byla ve všech rodinách vždy bohatá, neboť i ti chudší se snažili zaplnit vánoční stůl co největším množstvím pokrmů.

Perníkový betlém Před večeří přednesl otec rodinnou moditbu a poté zahájil večeři tím, že nakrájel chleba na krajíčky, které nesměl počítat. Pomazal je medem a podával je, počínaje nejstarším, všem přítomným. Zbyl-li krajíček nebo dva, znamenalo to, že někdo do rodiny přibude, chyběl-li, pak v příštím roce někdo zemřel. Potom následovaly ostatní chody, kterých bylo ten večer více než obvykle, neboť se věřilo, že čím více bude chodů, tím více bude mandelů na poli.

Staročeský štědrovečerní jídelníček měl v různých krajích různé podoby. Někde po chlebu následovala polévka, nejčastěji houbová, ale všude byl tradičním štědrovečerním chodem kuba, který se připravoval z krupek, hřibů a s česnekem. Houby měly také, podobně jako česnek nebo med, o Vánocích zvláštní postavení. Podle staré pověsti se jim totiž připisuje nebeský původ. Součástí hostiny byl také hrách, který se upravoval po staročesku - na sladko, sypaný cukrem a perníkem.

Na závěr se podávaly moučníky, které se kombinovaly s ovocem, které bylo narozdíl od dnešních dnů sušené - jablka, hrušky, švestky a ořechy. K tradičním moučníkům patřila vánočka a štrůdl. Z tohoto výčtu je zřejmé, že střídmost v jídle, která panovala v adventní době, se o Štědrém večeru změnila v hojnost.

Rozkrojené jablíčko Po skončení večeře se ještě od stolu nevstávalo. Hospodář si jako první vzal z mísy uprostřed stolu ořech a jablko. Pokud jím rozlousknutý ořech byl zkažený, věštilo to nemoc, případně i smrt. Ale vše mohlo být zachráněno jablkem. Hvězda, která se objevila uprostřed po jeho rozkrojení, předpovídala zdraví a dlouhý život. Horší bylo, jestliže se uprostřed objevil kříž. Jakmile byl s předpovědí osudu hotov pán domu, postupně zjišťovali svou budoucnost další, od nejstaršího po nejmladšího.

Po večeři se snažili všichni vstát od stolu společně, neboť se věřilo, že kdo vstane od stolu předčasně, do roka zemře. Zbytky jídla pak odnesl hospodář dobytku. Pro drůbež byla nachystána jiná pochoutka - hrách nebo mák, aby dobře nesly. Kohout, houser a pes dostávali do žrádla česnek, aby byli po celý příští rok patřičně ostří.

A právě po večeři nadešla chvíle, na kterou se nejvíce těšily a dodnes těší děti - rozbalování dárků, které pod stromeček nadělil Ježíšek.

Poté nastal čas pro další obyčeje. Hojně rozšířený zvyk do dnešních dnů představuje pouštění ořechových skořápek po vodě. Na stůl se postaví mísa plná vody a na hladinu postaví každý svou lodičku z poloviční skořápky, v níž je upevněna hořící svíčka. Podle pohybu lodiček se určuje, co každého čeká. Pokud loďka přeplave celou mísu, přinese svému majiteli dlouhý život, naopak pokud se potopí, znamená to, že se majiteli něco nepříjemného přihodí.

S ořechy byl spojen i další zvyk. Po večeři se tři rozlouskly, jádro se vybralo a do jedné skořápky se nasypala zem, do druhé se vložil kousek chleba a do třetí peníz. Pak se skořápky zase slepily k sobě a uložily zpět mezi ostatní ořechy. O půlnoci si každý bral z plné mísy. Pokud někdo otevřel ořech naplněný zemí, čekala ho chudoba. Chléb ve skořápce předpovídal spokojený život a peníz prorokoval velké bohatství.

Další zvyky praktikovaly především vdavekchtivé dívky. Do budoucnosti mohly pohlédnout házením střevíce přes hlavu. Špička mířící ke dveřím je pro rodiče znamením, aby začali chystat výbavu, protože do roka a do dne bude svatba. Jestliže špička ukazuje směrem do místnosti, zůstane dcera ještě rok doma.

Zjistí-li dívka podle střevíce, že se do roka nevdá, a chce vědět, za jak dlouho může svatbu očekávat, musí proto obětovat svůj vlas. Na tento vlas přiváže prstýnek a vlas přidrží co nejblíže skleničky. Kolikrát o ni prstýnek cinkne, než se ustálí, tolik let musí ještě dívka čekat.

Dívka zvědavá na tělesnou konstrukci svého nastávajícího ji může odhalit při tahání polínek - zavře oči a vytáhne z hromady jedno polínko. Tvar polínka totiž prozrazuje, jak urostlého, pokřiveného, štíhlého či obtloustlého partnera jednou pojme za muže. Tuto věštbu však mohou vyzkoušet i mládenci, kteří si přejí znát tělesné parametry své nastávající.

Neprovdané dívky se však mohou pokusit ještě blíže určit svého nastávajícího. Stačí, když tři lístky se jmény svých pravděpodobných ženichů zavážou pevně do kapesníku tak, aby ani kouskem nevyčnívaly. Čtvrtý kapesník zavážou prázdný a všechny kapesníky si položí na Štědrý večer pod polštář. Ráno, na hod Boží hod, jeden kapesník rozvážou a je-li prázdný, nikdy se nevdají. Tuto chmurnou budoucnost však mohou ještě změnit, pokud lístky se jmény přibalí do tří knedlíků, které na Boží hod uvaří, a osudem určený ženich bude v prvním rozkrojeném.

Štědrý večer končil půlnoční mší, která se konala ve všech kostelích. Někde byly součástí mše i vánoční hry a po mši se chodilo ještě koledovat.

O Štědrém dnu a na Boží hod vánoční - 25. prosince - se neměly hrát karty, chodit do hospody a navštěvovat příbuzné. Teprve na Štěpána 26. prosince se lidé navštěvovali, začaly první taneční zábavy a doba veselí a koledování.

| zpět |