Vysílání Českého rozhlasu do zahraničí 
20-2-2020, 21:46 UTC
České vánoce
 

Vánoční kapr

V polovině října začínají rybáři s výlovy rybníků, které trvají do konce listopadu. Svými rybníky jsou proslulé jižní Čechy, kde jich najdete přes 7 600 a rozloha, kterou zalévají dosahuje velikosti 27 tisíc hektarů.

Chov kaprů v Čechách má dlouhou historii. První písemné zprávy o zakládání rybníků pocházejí z 11. století, kdy rybníky patřily klášterům k chovu kaprů, který byl důležitým postním jídlem. Největší rozmach rybníkářství však nastal v 15. a 16. století, kdy v jižních Čechách vzniklo nejvíce rybníků. V této době se proslavili dva rybníkáři ve službách Rožmberků - Štěpán Netolický a jeho pokračovatel Jakub Krčín z Jelčan u Sedlčan.

Štěpán Netolický vypracoval návrh rybniční soustavy, jejíž osou se stala 45 kilometrů dlouhá Zlatá stoka. Jak vlastně unikátní jihočeská soustava rybníků, která funguje do dnešních dnů vypadá? Pri minimální sklonu terénu stavitelé rybníků umožnili to, že řeka, potok, kanál či stoka přiváděla vodu do rybníka a při výlovu jej zase odváděla do jiného rybníku.

Reportáž z výlovu Tálínského rybníka

"Paní učitelko, oni my dali kapra zadarmo." "Mě taky, ale je malej," křičí na hrázi Tálínského rybníka děti z Prahy, které přijely do jižních Čech na exkurzi. Jindy opuštěnou hráz zaplnili toto pondělní ráno místní i přespolní a cesta vedoucí k vypuštěnému rybníku byla olemována parkujícími auty. Jedno měli všichni společné: igelitovou tašku na kapra.

Výlov rybníka je jako divadelní představení. Časně ráno na scénu nastupuje třicet rybářů v gumových pláštích, aby z ledové vody nepřetržitě celý den vytahovali rybu za rybou před zraky desítek diváků.

"Zátah, za chvilku začne zátah," volá z pod hráze jeden z rybářů a mezi návštěvníky to zašumí. Chvilka napětí, kterou vytřídá klábosení, protože "zátah" není jako v detektivkách akce na pár minut.

"Při vypouštění rybníka se ryby stahují za vodou a nakonec zůstavají na nejhlubším místě rybníka, v takzvaném lovišti pod hrází," vysvětluje trpělivě dětem ředitel Školního rybářství Protivín Pavel Chromý. Ten den již podruhé. Dopoledne zvládnul deváťáky z Rakovníka a odpoledne se o své zkušenosti dělí se čtvrťáky z Prahy. Děti chvilku poslouchají, ale pak se jejich pozornost pomalu vrací k rybářům. Dalšímu povídání pečlivě naslouchají především paní učitelky (a já).

"Při zátahu mezi sebe rozprostřou dlouhou síť "pěšáci", to jsou rybáři na břehu, a "hajní", to jsou rybáři na loďkách. Zespodu je síť zatížená olověnými zátěžemi a navrchu na ní můžete vidět plováky", pokračuje ředitel. "A na co mají ty tyče?", ptá se jeden z malých Pražáků. "Těma se asi odpichujou, to je jasný," odpoví mu pohotově spolužák. "Ne, ne," vyvrací tuto hypotézu ředitel. "Tyče mají na konci háčky, kterými hajní přidržují síť ke dnu, aby pod ní ryby nepodplavaly. Pěšáci síť pomalu utahují, což je ohromná dřina, protože v síti může být až 30 tun ryb. Nakonec je ze sítě zatažený kruh, okolo kterého pak stojí rybáři na loďkách," dokončí popis zátahu na tisíce ryb Pavel Chromý a děti odbíhají nakoupit ke stánku kapry pro rodiče. Přímo na hrázi stojí kilo kapra 60 korun. Kdo by odolal?

Ryby už jsou uvězněné v síti a teď je zbývá přesunout do kontejnerů nákladních aut. V tom už rybářům pomáhá technika. Ze sítě ryby po metrácích vytahuje mechanický keser, který je vysype na brakovnici, což je stůl s otvory, na kterém se ryby třídí - podle druhu a podle velikosti. Malé propadnou otvory do zvláštních kádí, velké ručně vybírají rybáři. Občas se na brakovnici objeví jiná ryba než kapr, čehož si návštěvníci všimnou a hned se mezi sebou začnou dohadovat co to bylo. "To byla štika. Nejsem slepej," přesvědčuje kamaráda jeden z Tálíňáků. "Já myslim, že to je candát," nedá se ryb znalý Jihočech. Podobné spory jsou však za chvilku vyřešeny, protože rybáři tyto "jiné" ryby vynášejí na hráz, kde si je zblízka mohou všichni prohlédnout, případně koupit.

"Tak děti, a teď vám ukážu, co všechno v našem rybníku plave," zvolá ředitel Pavel Chromý u vany s několika druhy ryb. Děti se kolem něj začnou strkat a některé vytahují automatické fotoaparáty. Jako prvního ředitel ukazuje kapra obecného, kterého následuje kapr lysec. "V Tálínském rybníku je devadesát procent kaprů obecných a deset procent kaprů lysců. Ti nemají šupiny a jsou velmi žádaní u našich západních sousedů, kam je vyvážíme."

Děti se ale těší na exotičtější druhy ryb, které se jen tak nevidí. Ředitel si navléká rukavici a děti tuší, co přijde. Dravé ryby. Jako prvního dravce představuje Pavel Chromý sumce obecného, který loví menší ryby v noci, a proto má oči malé jako špendlíkové hlavičky. "Sumec se musí držet za spodní čelist a pouze v rukavicích," upozorňuje ředitel.

Po sumci si děti mohou prohlédnou štiku obecnou a candáta obecného. Tím přehlídka českých dravých ryb končí. Ve vaně však zbývají ještě dvě ryby - tolstolobik a amur bílý. "Amur má lepší maso než kapr, protože se živí pouze rostlinami. Ale já říkám, že každá ryba je dobrá, když se dobře připraví," uzavírá přehlídku ředitel a pospíchá ke strojům v lovišti pod hrází, kde bude pasovat dva adepty na rybáře.

"Jménem práva rybářského,
cechu velmi váženého,
jmenuji vás dnešním dnem
pasovaným rybářem,
štiky, candáti a kapři,
ať jsou vaši rodní bratři,
vodník Čochtan v tu ránu
vzal vás pod svou ochranu,
neboť on je s Krčínem
naším velkým patronem,"

ukončil ředitel Pavel Chromý říkanku, při které rybáři polévali adepta cechu rybářského ledovou vodou z rybníka. "Ještě," křičí děti na hrázi, kterým dva promočení čerstvě pasovaní rybáři nestačí. Odpoledne pokročilo a pomalu se začíná stmívat. Rybáři mají napilno, aby do setmění vyprázdnili síť. Lidé se rozcházejí a většina vylovených kaprů již čeká v sádkách, odkud si je před Vánoci vyzvednou obchodníci. Na nich záleží cena kaprů, protože Školní rybářství Protivín jim je prodá za 55 korun. Nechme se tedy překvapit...

| zpět |