Vysílání Českého rozhlasu do zahraničí 
20-2-2020, 20:29 UTC
České vánoce
 

Staročeské Vánoce

Klanění pastýřů Zimní svátky, které vrcholí na Štědrý večer, začínaly dobou adventní, jež je vlastně dobou příprav na vánoční svátky. Advent, je slovo latinské, které znamená příchod. Doba adventní trvá čtyři neděle, které připomínají 4 tisíce let, ve kterých lidstvo očekávalo příchod Vykupitele. Pro věřící je advent doba pokání a náboženských meditací. Věřící také měli dodržovat v advetní době půst, při kterém namísto masa mohli konzumovat vejce, mléko, sýr a ryby. Půst a pokání předcházely období vánočního blahobytu, nadbytku a veselí. Po posledním adventním svátku, tedy 13. prosince po svaté Lucii začínaly přípravy na oslavy Vánoc - největší svátek roku, kdy oslavujeme narození Ježíška.

Ačkoli se může zdát, že jsou tyto svátky spojeny s křesťanstvím a církví, nebylo tomu vždy tak. Do církevního kalendáře byly zařazeny až roku 336. Historie vánočních svátků sahá do dob předkřesťanských, kdy se v období nejkratších zimních dní a dlouhých zimních nocí dostávaly do zápasu démonické síly se sluncem a slunce se zdálo být poraženo. Proto naši předci, kteří uctívali slunce, měli velký důvod slavit příchod zimního slunovratu, kdy se opět začaly noci zkracovat a temné síly ustupovaly před silou slunce. Zimní slunovrat slavili i staří Římané.

Třebechovický betlém Základem křesťanských Vánoc se stal biblický příběh o zrození Spasitele Ježíše Krista a oslava této události. Tyto křesťanské oslavy se napojily na pohanské mýty - církev spojila zrození božského dítěte s příchodem zimního slunovratu, vyjadřujícím vítězství světla nad tmou. Přehodnotila také předkřesťanské symboly, z nichž některé přešly ve změněném významu do symboliky křesťanské. Církevním vlivem dostaly koledy náboženský obsah, vycházející z evangelií.

Zhruba prvních 300 let našeho letopočtu křesťané neslavili Ježíšovo narození zvláštním svátkem. Důvodem bylo to, že v prvních staletích byli křesťané Římany krutě pronásledováni. Teprve když římský císař Konstantin v roce 313 milánským ediktem vyhlásil náboženskou svobodu, mohli křesťané slavit den narození Ježíše Krista.

váteční vánoční život se až do 17. století odehrával v kostelích, kde byl vystaven betlém s jesličkami a sloužily se štědrovečerní mše. V kostelích se hrály i církevní vánoční hry. V baroku se tyto liturgické hry proměnily ve hry žákovské. Žáci (tehdejší studenti) je však občas prokládali scénkami až příliš světskými, a proto byli z kostelů vyhoštěni. Namísto do kostelů tedy chodili hrát od domu k domu, a tak se zřejmě zrodil zvyk koledovat.

V 17. století se vánoční slavení přesunulo do rodin, kde se prolínala oslava narození Ježíška s uctíváním rodinného štěstí a vzájemné pospolitosti. O Vánocích se též vítal návrat Slunce a s tím byly spojeny i starosti o zabezpečení budoucí úrody. Z tohoto důvodu je se Štědrým večerem spojeno velké množství štědrovečerních zvyků a obyčejů a i staročeský štědrovečerní jídelníček měl svou symboliku.

V 19. století se poprvé v českých zemích objevil vánoční stromeček. K vánoční tradiční zeleni patří vedle stromečku také jmelí.

V 19. století se Vánoce stávaly stále více světským svátkem. K největšímu zesvětštění vánočních svátků v České republice přispěli po druhé světové válce komunisté, kteří jako ateisté nemohli ponechat Vánoce náboženským svátkem. Nepodařilo se jim však v bývalém Československu vnutit namísto Ježíška, jenž do té doby nosil dětem dárky, dědu Mráze a slavit Štědrý den na Nový rok, jak tomu bylo v Sovětském svazu. Přestože má dnes Ježíšek novou konkurenci, a sice "západního" Santa Clause, zůstává nevykořenitelnou českou tradicí.



| zpět |